LEPIDLA A CHEMIE

LEPIDLA NA DŘEVO

LEPIDLA PRO OLEPOVAČKY

NANÁŠEČKY A DÁVKOVAČE

ČISTIČE A OSTATNÍ

• LEPIDLA NA DŘEVO
• LEPIDLA PRO OLEPOVAČKY
• NANÁŠEČKY DÁVKOVAČE
• ČISTIČE A OSTATNÍ

---

• Tabulkové zobrazení
• Řádkové zobrazení

 

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

Lepidlo je látka, která umožňuje přilnutí povrchů pevných předmětů a tím jejich pevné spojení. Lepidlo mohou tvořit přírodní směsi nebo syntetické materiály.

Využívá se v různých dílnách, kancelářích, průmyslu. Speciální velmi kvalitní lepidlové směsi pak využívají konstruktéři a modeláři.

První lepidla byla vyrobena z přírodní gumy a pryskyřice. První prokázané použití lepidla pochází z doby 4000 př. n. l. Archeologové studováním pohřebních míst prehistorických kmenů našli rozbitou keramiku, která byla opravená lepkavými pryskyřicemi ze stromové šťávy. Nalezené sochy z babylonských chrámů měly oči ze slonoviny klížené do očních důlků. Tento tér jako lepidlo držel téměř 6000 let. První zmínky o lepidle a umění používat jej pocházejí přibližně z roku roku 2000 př. n. l. Popisují jednoduché způsoby výroby a použití živočišného lepidla.

V období 1500–1000 př. n. l. se lepidlo stalo metodou montáže. Obrazy a nástěnné malby ukazují detaily lepení dřeva. Urna z hrobky Krále Tuta ukazuje použití lepidla při stavbě. Česká muzea dnes obsahují četné umělecké objekty z hrobek egyptských faraonů, které jsou spojené nebo laminované nějakým typem živočišného lepidla.

V období prvních 500 let našeho letopočtu Římané a Řekové vyvinuli umění dýhování a intarzie, která spočívají v lepení vrstev dřeva. Z výroby živočišného a rybího lepidla byly vyvinuty další druhy lepidel, jako lepidlo z vaječných bílků používané k úpravě pergamenů se zlatými listy. Kromě vaječných bílků, používali lidé další přírodní přísady jako krev, kosti, kůži, mléko, sýr, zeleninu a zrna. Římané byli jedni z prvních, kteří použili tér a včelí vosk k utěsnění lodí.

Tajemstvím houslí, které vyrobil Antonio Stradivari, byl zvláštní proces lepení ušlechtilého dřeva.^[zdroj?] Jeho princip byl zapomenut a nebylo jej možné zjistit dokonce ani dnešními sofistikovanými metodami.

Kolem roku 1700, díky rozšíření používání lepidel nastaly rychlé změny v jeho výrobě. První komerční továrna na lepidla byla otevřena v Holandsku. Lepidlo (klih) se zde vyrábělo ze zvířecí kůže.

Asi v roce 1750, byl vydán Británii první patent na výrobu rybího lepidla. Patenty poté byly rychle vydány i pro lepidla vyráběná z přírodního kaučuku, zvířecích kostí, ryb, škrobu, mléčné bílkoviny (kasein). Do roku 1900 vyrostlo mnoho továren vyrábějící lepidlo z uvedených materiálů

Průmyslová revoluce způsobila explozi v zásadních technických objevech, díky nimž mohly být pro výrobu lepidla použity nové materiály. První syntetizovaný polymer byl nitrocelulóza, termoplastický materiál odvozený z celulózy dřeva. Jeho první použití bylo při výrobě kulečníkových koulí, které byly do té doby vyráběny ze slonoviny.

Éra plastů začala objevem bakelitu v roce 1910. Během jednoho roku se lepidla používající fenolové pryskyřice dostala na trh. Ve 20., 30. a 40. letech byly syntetizovány spousty nových plastů a pryží, mnoho dalších pak během druhé světové války. Ačkoli lepidla jsou známá asi 6000 let, většina technologií pro jejich výrobu byla vyvinuta během posledních 100 let.

Druhy lepidel

• vteřinová/sekundová (kyanakrylátové)
• epoxidová – dvousložková
• silikonová
• UV lepidla
• konstrukční a montážní
• pro upevňování válcových spojů
• pro těsnění
• tavná lepidla

Podle látky, která je jejich základem

• živočišná:
  • kostní (klih)
  • kožní
  • albuminové (krevní, bílek)
  • kaseinová (mléčná)
• rostlinná:
  • škroby
  • mouky
  • pryskyřicová
  • kaučuková (lepíme plastické hmoty)
• syntetická

Výběr lepidla

Při výběru lepidel je třeba zvážit vhodnost jeho použití na aplikaci a to vzhledem k několika faktorům. Jsou to zejména, materiály lepených ploch, požadovaná pevnost spoje a mechanické namáhání všeobecně, rychlost fixace, těsnost spoje, vzhled spoje, tepelné nebo chemické namáhání spoje, elektrické vlastnosti a obecně vlastnosti po vytvrzení.

70 let DORUS – značná známost značky v nábytkářském průmyslu
Silná značka v portfoliu firmy Henkel.

70 let stará, ale stale mladá. Značka visionářského průkopnictví, lídr technologického pokroku a synonymum pro komplexní znalost systémů, značka DORUS tvořila a rozvíjela dřevozpracující a nábytkářský průmysl a pokračuje v dalším pokroku.

V roce 1893 založil August Schieber v německém Bopfingenu Schieberovu továrnu na lepidla. Ochranná známka DORUS (akronym jména zakladatele Doktor Rudolf Schieber) byla poprvé zaregistrována v roce 1935. od té doby se DORUS trvale rozvíjela a stala se pokrokovým, celosvětově známým standardem pro inovaci, kvalitu výrobku a servis.

Prvním milníkem v historii značky bylo spuštění výroby disperzních lepidel v průmyslovém měřítku v Bopfingenu v roce 1950. Tu následoval zrychlující se proud inovací.

1963
DORUS byl prvním dodavatelem, nabízejícím pokrokové tavné lepidlo pro olepování boků DORUS HK 3. Toto lepidlo umožnilo automatizovanou výrobu nábytku.

1971
Uvedení DORUS M, první tavné lepidlo k balení profilů pro dřevozpracující a nábytkářský průmysl.

1980
DORUS je průkopníkem měkkého tvarování. Tavná lepidla DORUS výrazně zjednodušují a urychlují potahování tvarovaných hran nábytku.

1990
DORUS zavádí technologii 3D – mezník pro další inovace v dřevozpracujícím a nábytkářském průmyslu.

1999
Pouhé čtyři roky po integraci do skupiny Henkel byla zahájena činnost Europlant, pokrokové zařízení, vyrábějící lepidla DORUS vynikající kvality.

2001
Značka opět tvoří historii uvedením na trh prvních PU lepidel ve formě granulí (granule Purmelt). Tato inovace umožňuje zákazníkům používat kvalitnější lepidla bez nutnosti investice do nového vybavení.

2002
DORUS dodává průmyslu první jednosložkové 3D lepidlo, bez potřeby míšení a dramaticky snižující celkové výrobní náklady zákazníka.

2003
Rozšířilo se technologické centrum DORUS, bylo modernizováno a opatřeno stroji k optimalizaci interakce lepidla, podkladu a povrchových materiálů v souladu se standardními testovacími metodami.

2003
Purmelt ME (MicroEmission) způsobil převrat ve zdravotních a bezpečnostních standardech. V této nové skupině výrobků byl obsah monomeru izokyanatanu snížen pod hranici 0,1% - skutečný průlom, dělající lepidla přátelštější pro uživatele a ekologicky kompatibilními.

2005
Poslední inovace se nazývá DORUS 3D Profiler 2nd Generation, chytrý systém, který kontroluje zároveň různé výrobní parametry při laminování folií. Výsledkem je stálá kvalita výrobku a nižší odpad.

Trvalý proud inovací vytvořil v průběhu let silné vazby se zákazníky. Výrobci finálních výrobků (OEM) pomohli vybudovat renomé značky po celém světě. Zvláště to platí o USA a Asii, kde DORUS uvedl nova lepidla EVA prostřednictvím OEM před 20 lety.