DŘEVOOBRÁBĚCÍ STROJE / BRUSKY NA NÁSTROJE

     
     

 


Bruska je obráběcí stroj určený k broušení kovu nebo jiných materiálů. Brusky mohou být konstruovány buďto jako stacionární (nepřenosné) stroje nebo jako ruční přenosné strojní nářadí. Převážná většina brusek je v současnosti poháněna elektromotorem.

  • 2Rozdělení brusek3Reference
    • 2.1Nářadí
    • 2.2Stroje
  • 4Literatura
  • 5Související články
  • 6Externí odkazy

Popis

Materiál se na brusce odebírá pohybem brusiva, což je nejčastěji brusný kotouč anebo brusné plátno. Brusný kotouč, vyrobený obvykle z umělého korundu nebo karbidu křemíku, se otáčí a může materiál odebírat buďto obvodem nebo čelem. Brusné plátno je připevněno na destičku, která vykonává rychlý krouživý nebo kmitavý pohyb, anebo slepeno do nekonečného pásu, který obíhá přes dva válce, hnací a volný.

Při práci s ručním nářadím je obrobek na zemi, na stole nebo upnut ve svěráku. Při strojním broušení je obrobek pevně upnut na stůl stroje. Pohyb stolu i kotouče vůči němu je mechanický, takže lze dosáhnout vysoké přesnosti rozměrů.

Strojní broušení

Broušení Broušení a ostření předmětů ja známé již z davné minulosti. Součástí vyrobené na obraběcích strojích nedosahují z pravidla požadované přesnosti a velmi často se ještě tepelně zpracovávají. Jejich výroba se dokončuje broušením, při němž součást dostane přesné rozměry, požadovaný tvar i drsnost povrchu. Jako nástroj se př broušení nejčastěji používá brousící kotouč, který bývá často jediným nástrojem, kterým lze hospodárně obrábět tvrdé kalené a cementované součástí, slinuté karbidy a jiné tvrdé kovové i nekovové materiály.

Broušením se rovněž obnovuje řezací schopnost otupených řezných nástrojů. Tomuto způsobu říkáma ostření.

Rozdělení

  • rovinné broušení
  • broušení rotačních ploch

Leštění je dokončovací operace při niž získáme dokonalý vzhled (zrcadlový) bez požadavků na přesnost. Leštíme ohýbací a tažné hrany nástrojů, dutiny forem apod.

Leštit můžeme ručně/strojně pomocí hadrového nebo plstěného kotouče upnutého v bruskách nebo za pomoci Diprofilu, leštiček, atd. Při těchto způsobech nanášíme na hadrové kotouče lešticí pasty. Mechanické leštění: tvrdá brousicí zrna jsou zachycena na plátně nebo papíře. Chemické leštění: mechanické leštění + chemická látka. Elektrochemické leštění: úběr materiálu se děje elektrochemickým rozpouštěním.

Broušení

 
Broušení ruční bruskou
 
Ruční broušení nožů
 
Pružné brusné kotouče

Broušení je technologie obrábění, při níž se materiál ubírá tvrdým brusivem (práškem, kotoučem ap.) s množstvím nepravidelných a nahodile orientovaných břitů. Ruční broušení patří mezi nejstarší způsoby obrábění, strojové broušení se používá k obrábění kovů, keramiky, skla, ale také dřeva a umělých hmot. Brousit lze i ty nejtvrdší materiály a při strojovém broušení lze dosahovat vysoké přesnosti a velmi kvalitního povrchu.

  • 1Brusivo
  • 2Broušení volným brusivem
  • 3Broušení na brousku
  • 4Broušení na bruskách
  • 5Broušení pásem
  • 6Reference
  • 7Literatura
  • 8Související články
  • 9Externí odkazy

Brusivo

Vlastní broušení obstarávají drobné částečky tvrdého materiálu, které se používají buď jako volné brusivo (prášek), případně v nějaké emulzi, nebo nalepené na pružnou podložku (smirkový papír, plátno), anebo spojené pevným pojivem.

Přírodní brusivo je obvykle kámen, například pískovec nebo pemza pro hrubší broušení a speciální druhy smirku (korund), pazourku (silex) nebo břidlice pro jemné broušení. Často se jedná o usazené horniny, které obsahují jemné částečky velmi tvrdého minerálu. Tyto částečky působí jako břity a když se při broušení otupí, vylomí se. Proto brusivo při broušení také ubývá a vzniká brusný prach.

Umělá brusiva také obsahují vlastní brusný materiál (diamant, umělý korund, karbid křemíku, sklo apod.) v nějakém měkčím pojivu s větším nebo menším podílem pórů. Nejběžnějším umělým brusivem je pórovité karborundum, směs karbidu křemíku, lisovaná za vysoké teploty.

Broušení volným brusivem

Nejstarší technika broušení, známá od mladší doby kamenné, užívala písek nebo jiný brusný prášek a kámen nebo dřevo jako jeho podložku. Také vrtání otvorů do kamenných nástrojů se dělalo broušením, dřevěným otáčivým nástrojem a pískem. Práškem na dřevěné podložce se i dnes brousí a leští za mokra například sklo, kovovou (měděnou nebo ocelovou) podložkou se brousí diamanty a drahé kameny, rozbrušují velmi tvrdé materiály a podobně. Prášek může být i v tekutém či voskovém pojivu (brousicí a lešticí pasty).

Volným brusivem se brousí a leští optická skla (čočky, hranoly, zrcadla), zvláštní technologií je broušení astronomických zrcadel pro velké dalekohledy.

Broušení na brousku

Pro konečné ruční ostření nástrojů se i dnes užívají přírodní i umělé brousky, často smáčené vodou nebo u velmi jemnozrnných brousků olejem. Malá brusná tělíska se užívají při ručních dokončovacích pracích i při strojním honování.

Broušení na bruskách

 
Typy brousicích operací: 1. rovinné broušení obvodem kotouče; 2. boční broušení čelem kotouče; 3. průběžné broušení na kulato; 4. zápichové broušení na kulato; 5. bezhroté broušení na kulato.

Broušení se podstatně urychlí a usnadní, když se použije otáčivý brusný kotouč a obrobek se k němu pouze přisunuje. Nejstarší takové zařízení je ruční brus na kliku nebo šlapací pohon. V současnosti se obvykle používá brusný kotouč poháněný elektromotorem. Karbidové kotouče bývají zelené nebo šedé, korundové kotouče bílé nebo růžové. Nejmenší kotoučky se pohánějí ohebným hřídelem a používají při rytí a broušení skla, při dokončovacích pracích ve strojírenství nebo v zubním lékařství. V obecném i přesném strojírenství se používají strojní brusky na plocho, na kulato a pro ostření nástrojů. Největší brusné kotouče se používají v hutní výrobě k obrušování polotovarů, odlitků a výkovků a ve stavebnictví, například při řezání a broušení kamene.

Broušení pásem

Brusný prášek, nalepený na pásu průmyslové tkaniny, se používá u pásových brusek na dřevo při dokončovacích pracích na nábytku. Broušení pásem se však v poslední době užívá i při broušení kovů, zejména jako dokončovací povrchová operace.

Rozdělení brusek

Nářadí

  • Bruska s ohebným hřídelem, užívaná např. v zubním lékařství nebo při dokončovacích pracích v přesném strojírenství
  • Excentrická bruska na broušení rovinných ploch brusným plátnem; krouživý pohyb plátna obstarává excentr
  • Pásová bruska na broušení rovinných ploch nekonečným brusným pásem
  • Přímá bruska na ruční obrušování konstrukcí, odlitků, svarů atd.
  • Úhlová bruska na rozbrušování materiálu (lidově rozbrušovačka)
  • Vibrační bruska na broušení rovinných ploch vibrujícím brusným plátnem

Stroje

  • Dílenská stolní bruska na ostření nástrojů v ruce a v kusové výrobě
  • Hrotová bruska na broušení vnějších i vnitřních rotačních ploch; obrobek je upnut mezi hroty
  • Bezhrotá bruska na broušení vnějších i vnitřních rotačních ploch; obrobek se volně otáčí mezi dvěma kotouči
  • Rovinná bruska na broušení rovinných ploch nebo profilů; obrobek se obvykle upíná magneticky (hovorově magnetka)
  • Bruska na nástroje k ostření řezných nástrojů (např. vrtáky, frézy, soustružnické nože).

Kromě toho se ve strojírenství používají speciální brusky na závity, na broušení ozubených kol, klikových hřídelů atd.

 
Úhlová bruska pro kotouče 230 mm

Úhlová bruska je ruční pracovní nářadí poháněné elektrickým nebo benzínovým motorem nebo stlačeným vzduchem, pohánějící rychle rotující nástroj (například řezný kotouč). V současnosti jsou na trhu i akumulátorové brusky. Často používaným označením pro úhlovou brusku je flexa. Toto označení pochází z obchodního označení "Flex" použitého na konci dvacátých let společností Ackerman & Schmitt i pro první úhlovou brusku. Stejná společnost uvedla v roce 1954 i první vysokootáčkovou úhlovou brusku pod označením DL 9.V roce 1996 i společnost Ackerman & Schmitt změnila název na Flex (nářadí).

  • 1Použití2Používané nástroje
    • 1.1Výběr brusky podle užití
  • 3Bezpečnost práce
  • 4Reference

Použití

Používá se k dělení různých materiálů, k broušení a leštění jejich povrchů, ale i k odrezování a odstraňování barev (drátěný kotouč). Větší benzínové typy používají také hasiči.

Výběr brusky podle užití

Na různé činnosti jsou vhodné rozdílné průměry kotoučů.

  • 100-125 mm – začišťování krycích svarů a práce ve špatně dostupných a stísněných prostorech
  • 150-180 mm – řezání,broušení a čištění větších ploch
  • 230 mm – řezání materiálu s tlustými stěnami (traverzy apod.)

Používané nástroje

 
Rychloupínací matice SDS Clic
 
Různé druhy kotoučů

Podle druhu brusky se běžně používají různé průměry kotoučů: průměr 100 mm, 115 mm, 125 mm, 150 mm, 180 mm a 230 mm. Větší benzínové brusky používají kotouč o průměrech 250, 300 a 350 mm. Otáčky strojů dosahují až 12 000 za minutu. K upínání nástrojů na vřeteno slouží upínací příruba a matice. Matice může být utahována speciálním klíčem nebo jen ručně (systém SDS, FastFix). Rozměr upínacího otvoru kotoučů je nejčastěji 22,2 mm (u velkých kotoučů se používá 25,4 mm, nebo 30, 40 mm).

  • Řezný kotouč – slouží dělení oceli, nerez oceli, litiny, přírodního kamene, ale také plastů a dřeva. Vyrábí se v různých provedeních podle druhu materiálu, šířka kotouče může být od 0,8 mm do 4 mm.
  • Brusný kotouč – brousí se jím povrchy, odbrušují svary. Síla kotoučů je nejčastěji 6 až 7, výjimečně 10 mm.
  • Diamantový kotouč – k řezání stavebních materiálů, cihel, betonu, asfaltu nebo dlaždic. Existují kotouče celoobvodové, segmentové a brusné.
  • Lamelový kotouč – je skládaný z obdélníků brusného plátna na podložce, slouží k broušení barev z kovu i dřeva, k strukturování povrchů.

Vyrábí se celá řada dalších nástrojů, jako například fíbrové kotouče, hrncové kotouče z drátu, copanové kotouče nebo kotouče se suchým zipem pro brusné plátno (nebo leštící povlak a jehněčí rouno).

Bezpečnost práce

Úhlová bruska je všestranně využitelným, ale také nebezpečným nářadím. Při práci bez ochranných brýlí hrozí vysoké riziko úrazu nebo poškození zraku při vlétnutí jisker (třísek) do očí. S úhlovou bruskou by se rovněž nemělo pracovat nad úrovní očí.

Při broušení nebo řezání kamene, keramiky nebo cihel hrozí poškození brusky. Ta není na prašnost konstruovaná a vtahuje do sebe vzduch (a tedy i prach), kterým se chladí. Pokud je to možné, je vhodnější použít okružní pily – cirkulárky – s kotoučem na keramiku. Této pile prach nevadí.

 

OGE4ZDg5Y